Hned na úvod bych se vám chtěla omluvit, že svůj příspěvek budu číst, ale téma cizinců žijících v České Republice je hodně obšírné, a já jsem se snažila pro vás vypracovat stručný přehled těch nejdůležitějších postřehů. Slibují, že se budu snažit vejít do časového limitu,abychom svačinu, kterou nám tady připravili, neměli jako večeři ))

O projektu jsem se dozvěděla od své kamarádky, která je taky z Ukrajiny a uchází se zde o práci lektorky Ruského jazyka. Já osobně se do projektu přihlásila před rokem a takového setkání se zaměstnavateli, jako je dnes se zúčastňuji po druhé. Dnes je to ale poprvé, kdy mám možnost zastupovat třetí stranu a to Vaše případné zaměstnance.

Na minulém setkáni se zaměstnavateli jsme měli, stejně jako dnes možnost seznámit se s projektem Perspektiva, a poslechnout si příspěvek jednoho ze zaměstnavatelů který se podělil o zkušenosti se zaměstnáváním cizinců s pomocí Centra pro integraci cizinců. Tehdy mě napadlo, že byste možná uvítali i příspěvek třetí strany, abyste si mohli udělat určitý obrázek o cizincích žijících v ČR.

Doufám, že můj příspěvek Vám usnadní případné rozhodování, zda využít pomoci a zkušenosti CIC při zaměstnávání cizinců.

Tématem mého příspěvku bude:

• krátký přehled mého pracovního vývoje jako příklad integrace a přizpůsobování se cizímu prostředí

• Jaké jsou slabé stránky cizinců a jak se dají využít ve prospěch vaší společnosti

• Sebevědomí a tréma cizinců

• Podání ruky a pohled

A teď něco o mě 

Je rok 1998, v Praze pobývám přibližně půl roku, je mi 20 let, nemám žádné stálé zaměstnáni,ale čas od času docházím na brigády do jedné pizzerie, ze začátku jako pomocnice ve výrobně a následně jako vedoucí provozovny. Nesnažím se být lepší než ostatní ale musím, !!!!! protože mám stále špatnou jazykovou výbavu.

V roce 1999 jsem se vdala a v roce 2000 se mi narodila dcera.

Je rok 2003, je mi 26 let a končí mi mateřská dovolená,pracovně za sebou mam jen krátkodobou praxi v pizzerii.

Hledáni zaměstnání:

V té době jsem neměla počítač,a tak se hledáni práce omezilo jen na tištěné noviny. Pamatuji si, že jsem odpověděla na inzerát jednoho z řetězců,na pozici hospodářky ve skladu. Při osobním pohovoru mi sdělili, že bohužel interní předpisy jim nařizují určitý kariérní postup, a že musím začít prací na pokladně.(byla to samozřejmě jen jejich kulantní výmluva, jak mě odmítnout). Poděkovala jsem a odešla,věděla jsem, že být uvázána někde u stroje je pro mě hodně frustrující.

Uvažuji o tom, že bych mohla zkusit práci jako asistentka nebo fakturantka,a proto se přihlašuji na kurz podvojeného účetnictví s výpočetní technikou.(moudřejší jsem ale po kurzu stejně nebyla). Rozhodla jsem se, že zkusím odpovídat na inzeráty, ve kterých hledají asistentku,a nabídnu se, že po dobu 3 měsíců budu pracovat k získáni praxe za úplně minimální plát. I když finanční situace mi to moc nedovolovala, neměla jsem na výběr. Chtěla jsem práci, která mně bude posouvat dál a to nejen z pokladny na hospodářku.Tady bych chtěla říct, že kdybych v té době měla takové možnosti, jako teď nabízí CIC, měla bych větší šanci k realizaci svých plánů. Jako asistentka jsem tehdy neuspěla. Myslím že hlavní důvody mého neúspěchů byly ty, že jsem cizinka a že jsem matka po mateřské dovolené. Většinou mě zaměstnavatelé ani neviděli, a ani neměli zájem se semnou setkat!!!

Nicméně, během měsíce, co jsem aktivně hledala práci, mi zavolal manžel mé známé kamarádky s Prager Zeitug,a nabídl mi práci v jejich redakci na pozici „referentky inzertního odděleni."

Položila jsem telefon, a přistihla jsem se, že nedýchám )). Takovou nabídku jsem nečekala, ale stále jsem si kladla otázku, proč já? Proč vzali někoho, kdo v tomto oboru nemá žádné zkušenosti? Hrozně jsem se bála že zklamu jejích očekáváni, ale na druhou stranu jsem věděla, že takovou šanci si nesmím nechat ujít .

Hned další týden jsem nastoupila do práce.

Můžete si myslet, že jsem mněla šestí začátečníka, když jsem přeplňovala plán o 60 %, ale zaměstnavatel o mě věděl něco, co jsem o sobě nevěděla ani já sama.

Nicméně pár informací jsem od ně získala zpětně po roce:

• znali mně jako dynamickou a cílevědomou osobu

• byla jsem komunikativní, i když jsem stále měla jazykové bariéry

• byli také cizinci a věděli, že prosadit se na českém trhu bez něčí pomoci je velice složíte

• byla jsem nezkušená, a tak se mohli spolehnout na to, že udělám vše tak, jak si oni představují, tudíž že budu implementovat jejich myšlenky a ne myšlenky někoho jiného

• také předpokládali, že budu vděčná za šanci, kterou mi dali, a že udělám maximum proto, aby se mnou byli spokojeni. ( k tomuto bodu bych dodala, že mněli naprostou pravdu. Protože jsem byla nezkušená, tak jsem oslovila úplně každou společnost, u zkušeného obchodníka je takový postup je velice vzácný,většinou jdou rovnou po velkých rybách)

Práce mně uspokojovala, získávala jsem za dohledu svých kolegů zkušenosti a od klientů spoustu informaci.

Bohužel po roce se pracovní podmínky změnily, a já jsem se zaměstnaneckého poměru přecházela na ž.list. Nebylo to jednoduché období,a tak jsem se rozhodla spolupracovat i s dalšími medii,ku příkladu s Euro Firmou která byla zaměřena na střední podnikatele. Nechci říct že všechno, co jsem implementovala do této cílové skupiny bylo úspěšné, ale musím říct, že to, co se povedlo přineslo oboustrannou spokojnost. V té době se stále na trhu mluvilo o tom, že internetová prezentace začíná převládat před tříštěnou reklamou, a tak jsem se rozhodla, že ještě oslovím nějakou společnost, která nabízí klientům internetovou prezentaci. Ovšem, v Evropské databance jsem nebyla tak úspěšná, jejích cílová skupina byla naprosto odlišná od klientů se kterými jsem byla zvykla pracovat, i když systém práce mi vyhovoval, tak ale čas který jsem tomu věnovala byl nerentabilní vzhledem k  financím, které mi to přinášelo. Každopádně to pro mě byla dobra zkušenost, nahlédla jsem i do jiného systému práce než jsem byla zvykla doposud.

Je konec roku 2006, je mi 29 let, dostala jsem nabídku od společnosti Atoz Group, znala jsem tuto společnost jako svého klienta z Prager Zeitungu.Po dobu naší spolupráce na mně působili velmi profesionálně a tak když přišla od nich pracovní nabídka, vůbec jsem neváhala. Finanční podmínky a benefity předčily moje očekáváni a k tomu dobrý kolektiv a zajímavá práce. Co víc si můžete přát ? Nastoupila jsem na pozici Bussinus Development manager, měla jsem na starosti projekt, který byl zaměřen na developery,majitele a nájemce nákupních center v České Republice.Vydávali jsme časopis a pořádali různé konference k tématům, která zajímala tu to cílovou skupinu. V roce 2009 se krize v oblasti stavebnictví už nedala přehlížet a naši klienti zmrazovali peníze na prezentaci svých nezrealizovaných projektu. Společnost Atoz Group se rozhodla zastavit projekt, na který jsem byla přijata.

A rázem jsem byla bez práce

I když moje poslední práce byla hodně zajímavá,na druhou stranu byla taky dost časově náročná, a tak po odchodu z práce jsem si udělala 4 měsíce prázdnin. V  listopadu 2009 jsem nastoupila do jedné realitní kanceláře na pozici makléřsky. Určitě si říkáte, proč zas jdu do sféry která prochází stejnými, možná i většími problémy než reklama. Důvodem takového rozhodnuti byla poptávka po nemovitostech mých známých z Ruska. Díky zkušenostem které jsem získala v realitní kanceláři, jsem jim nákup nemovitosti mohla zprostředkovat. Byl to ale také jediný obchod, který jsem uzavřela, situace na trhu byla velmi špatná.

Po dvou měsících jsem odešla, ale ne s prázdnou - s dalšími zajímavými zkušenostmi !!!

Je leden 2010, v obchodě už nechci experimentovat, vím že se kvůli dané situaci na trhu musím překvalifikovat na jinou profesi. Ale jakou ? Měla jsem spoustu zájmů a různé zkušenosti, ale nevěděla jsem, kterou cestou se mám vydat dál! V té době jsem navštívila C.I.C. který mi byl doporučen kvůli rekvalifikačním kurzům. Když jsem se poprvé setkala s Kateřinou, která mi projekt představila od A do Z, byla jsem mile překvapena, hodně se mi líbil celkový koncept, působilo to na mně dost kompaktně.

A hlavně to bylo přesně to,co jsem potřebovala.(Neuvěřitelné, jak některé věci přicházej s tak dobrým načasováním.) Prvním krokem v projektu bylo individuální setkáni s personalistou … Setkáni trvalo tři hodiny a i když jsem před tím měla velký chaos v tom, co mám dělat dále, tak na konci setkání už jsem měla jasno. Personalista mi doporučoval??? využít mých zkušeností z obchodu a dokázal mě upozornit na mé silné stránky, které bych mněla v budoucnu uplatnit !!! navrhl postup a následně  jsme s C.I.C vypracovali individuální plán s cílem nalézt pracovní uplatnění na pozici office managera.

• 20 hodin individuální výuky české gramatiky

• Dva semestry na státní jazykově škole s možností státní zkoušky z českého jazyka.

• 20 hodin pokročilého kurzu na počítači

• 20 hodin individuální výuky na pozici asistentky

• 8 hodin školeni na office managera

Poslední bod, který si myslím, že bude v rámci integrace na trh práce určitou tečkou je mzdový příspěvek zaměstnavateli. Vzhledem k tomu, že v oboru který jsem si vybrala, nemam žádné praktické zkušenosti, ale mám za sebou dobrou praxi z obchodu a školeni na pozici o kterou se ucházím,vidím to jako velkou příležitost jak pro mě,tak i pro zaměstnavatele.

Jsem 100 % přesvědčena o tom, že lidé, kteří mají cíle, jich vždy dosáhnou, ale musí pro to něco udělat.

Teď bych ráda upozornila na některá kulturní nuance, s nimiž se při zaměstnávání cizinců můžete setkat.

Pohled: většina mých českých přátel, hodnotí lidi podle pohledu. Říkají, že když se jim člověk nedívá do oči, tak zaručeně něco skrývá. Tady bych si ale dovolila upozornit, že na východě lidé takové hodnocení nemají a v některých případech přímý pohled do očí považují spíš za neskromnost.

Podání ruky: je to nejčastější problém, se kterým jsem se i já osobně před X lety setkala. Moje podáni ruky se hodnotilo jako „ lekla ryba." Tady bych chtěla upozornit na to, že v zemích bývalého sovětského svazu se podáni ruky u ženy moc nepraktikuje, a pokud ano, tak se ruka podává mužům k políbeni. Jak sami chápete, to se asi nebude doprovázet velkým stiskem. Nicméně se to dá naučit. Pokud chcete, můžete vyzkoušet můj stisk , který je teď naprosto přirozený, před lety  to byla leklá ryba  takže teorie, která se tady prosazuje a sice že podle stisku se dá poznat jaká je kdo osobnost, dle mých vlastních zkušenosti se dá vyvrátit. Vše se dá naučit, když je to potřeba.

Sebevědomí: cizinci se sebevědomím mívají často problém, je to způsobeno jazykovou barierou a také prostředím ve kterém se za určitých okolnostech nacházejí. Aby dosáhli v České republice postavení, které na Ukrajině už měli, tak musí většinou postupovat jak se říká:" od piky" (nejčastější příklad : úklid) Sami jistě chápete, že takový sestup dolů neudělá žádnému člověku vysoké sebevědomí.

Tréma: tréma je nám všem dobře známá vlastnost, nicméně si dovolím říct, že u cizinců je tréma daleko větší .Nejčastějším důvodem je jazyková bariera a krátkodobé snížené sebevědomí.

Chci ještě upozornit, že výchova lidí z východu nedovoluje jednoduše odpovědět na otázku, kterou tak rádi pokládají zaměstnavatelé: „řekněte nám, proč bychom měli vybrat právě Vás" léta nám vštepovali, že chvála omluvte za výraz !smrdí! a tak se můžete setkat s tím, že vám cizinec na takovou otázku muže odpovědět," vyzkoušejte si mě a uvidíte sami"

Shrnuti:

• Dostala jsem příležitost a využila jsem ji dobře, byla jsem za ni vděčná a tak můj výkon byl nadmíru spokojenosti mého zaměstnavatele !!!

• To, co je nevýhoda zaměstnance (třeba jazyk) kolikrát může být pro zaměstnavatele výhodou.

• Jazyková bariera je dočasná záležitost, která se dá řešit.

• Tréma, sebevědomí, podání ruky a pohled, vše jen otázka času.

• Na všem se dá pracovat a každý člověk se vyvíjí

Doporučení:

• nehodnoťte cizince z prvního setkáni, určitě mají v sobě hodnoty které pro Vás budou více využitelné, nežli se zda na první pohled

Děkují Vám za pozornost, doufám, že Vám můj příspěvek přinesl alespoň malý obrázek o cizincích žijících mezi vámi.