Problematika nadměrné vlhkosti u střešních plášťů šikmých a strmých střech

Šikmé a strmé střechy jsou na budovách prováděny po několik staletí. Ještě do nedávné doby měly tyto střechy pouze jediný účel – chránit budovu před srážkovou vodou, sněhem či dalšími klimatickými vlivy. Tuto funkci zde zajišťovaly dvě základní vrstvy střešního pláště a to:

1. Nosná vrstva střešního pláště (dřevěné latě či bednění z prken) a nosná konstrukce střechy (dřevěný krov).
2. Hydroizolační vrstva, tvořená skládanou střešní krytinou (např. pálené tašky, eternitové šablony, plechová krytina, dřevěné šindele, slámové došky atd.).

V několika desetiletích nazpět se však se do podstřešních prostorů začaly umísťovat pobytové místnosti (obytné prostory, kanceláře apod.). To znamená, že původní nevytápěný a nezateplený podstřešní prostor se mění na prostor vytápěný a zateplený. Střešní souvrství oproti výš uvedené jednoduché skladbě (skládaná krytina a dřevěné bednění či latě) nyní obsahuje další vrstvy – podhledovou vrstvu, parotěsnou vrstvu, tepelnou izolaci, vzduchovou mezeru a pojistnou hydroizolaci. V důsledku toho dochází k zásadním změnám teplotních a vlhkostních poměrů uvnitř skladby střechy. Mění se také její funkce – účelem střech již není pouze ochrana budovy proti srážkové vodě, ale také eliminace tepelných ztrát, funkce akustická či protipožární.

Na základě výše uvedeného je možno šikmé a strmé střechy rozdělit na:

1. Střechy nad půdním (nevytápěným) prostorem.
2. Střechy nad obytným (vytápěným) prostorem.

1. Střechy nad půdním (nevytápěným) prostorem

Podstřešní prostor není využíván k pobytu osob a bývá využíván jako podřadný prostor (např. pro uskladnění věcí, sušení prádla apod.). Skládaná střešní krytina z důvodu existence spár mezi jednotlivými prvky ve většině případů umožňuje difuzi vodní páry z podstřešního prostoru. Jedinou ochranou proti případné srážkové vodě zavanuté větrem je pojistná hydroizolace tvořená volně položeným asfaltovým pásem, nebo u novějších střech difuzní fólií. Zmíněná pojistná hydroizolace funguje v době realizace střechy také jako provizorní ochrana budovy v období před provedením kompletní pokládky střešní krytiny.

Takto provedené střešní skladby mají své velké přednosti. Jsou to:

1. Poměrně jednoduchá technologie provádění.
2. Přirozený únik vodní páry z půdního prostoru v důsledku spárové difuze skrze skládanou krytinu.
3. Dřevěné prvky střešního pláště jsou ze tří, nebo i ze čtyř stran viditelné. To umožňuje:
   
   • volné proudění vzduchu okolo nich, čímž je výrazně sníženo riziko zvýšení jejich vlhkosti a tím i napadení některým z biologických dřevokazných škůdců,
   • jednoduchou vizuální kontrolu jejich stavu.
4. Jednoduchá vizuální kontrola stavu střešní krytiny. Případné zatékání srážkové vody je viditelné ihned.
5. Možnost okamžité a jednoduché opravy případné poruchy. Tedy včas, čímž se předejde vzniku závažných poruch,

Obr. 1: Princip skladby šikmé či strmé střechy nad půdním (nevytápěným) rostorem.

Z hlediska výskytu vlhkostních poruch jsou tyto střešní pláště méně problematické, než střešní pláště nad obytným (vytápěným) prostorem. To proto, že zde není umožněn výskyt poruch zapříčiněných kondenzací vodní páry uvnitř střešního pláště (viz kap. 2, bod 3) Také poruchy zapříčiněné povrchovou kondenzací vodní páry nejsou časté. Vážné poruchy se u tohoto typu střech vyskytují pouze v extrémních případech a bývají způsobeny ve většině případů pouze zanedbanou údržbou nebo havárií.

Princip skladby šikmé či strmé střechy nad nevytápěných (půdním) prostorem je znázorněn na obr. 1. U střech realizovaných v dobách minulých nebývá provedena pojistná hydroizolace (viz obr. 2 a 3).

Obr. 2: Střecha nad půdním (nevytápěným) prostorem s dřevěnými latěmi.

Obr. 3: Střecha nad půdním (nevytápěným) prostorem s dřevěným bedněním.

2. Střechy nad obytným (vytápěným) prostorem

Tento typ střech je náchylnější ke vzniku vlhkostních poruch a to z následujících důvodů:

1. Složitější a technologicky náročnější provádění (nutnost zajištění těsnosti parozábrany v ploše a v místech její návaznosti na ostatní přilehlé konstrukce, řádné provedení tepelné izolace, zajištění tepelné izolace proti působení větru, potřeba napojení vzduchové mezery na venkovní ovzduší atd.).
2. Na rozdíl od střech situovaných nad půdními prostorami se zde poruchy zatékání projevují s určitým časovým zpožděním. Jejich lokalizace a následné odstraňování je také komplikovanější.
3. Na rozdíl od střešních plášťů situovaných nad půdními prostorami vzniká u těchto střech riziko kondenzace vodní páry uvnitř skladby střechy.
4. Dřevěné prvky jsou ve většině případů ve skladbě střechy uzavřeny (viz obr. 4, 5 a 7). To znamená, že je nutno provést jejich chemickou ochranu proti působení biologických dřevokazných škůdců (dřevokazné houby, dřevokazný hmyz, hniloba a plísně). Dřevěné prvky také není možno v průběhu užívání kontrolovat. Také je omezeno jejich vysoušení.
   Výjimku tvoří pouze případy, kdy se krokve nacházejí pod úrovní dolního povrchu střechy ve vytápěném interiéru (viz obr. 6), což je z hlediska ochrany dřeva proti působení případné kondenzace vodní páry a z hlediska rizika jeho napadení některým z biologických dřevokazných škůdců nejvhodnější řešení. Uvedená rizika jsou v těchto případech téměř úplně vyloučena.

Střechy nad obytným (vytápěným) prostorem mohou být řešeny jako:

1. Dvouplášťové – zde je na venkovní ovzduší napojena pouze pojistná hydroizolace (viz obr. 6, nebo také v případě obr. 4 B a 5 B, pokud by tepelná izolace byla navržena až do výše horní úrovně krokví).
2. Tříplášťové – zde je na venkovní ovzduší napojena jak pojistná hydroizolace, tak také tepelná izolace (viz obr. 4 A, obr. 5 A a obr. 7).

Zde je třeba podotknout, že dvouplášťové a tříplášťové střechy znázorněné na obr. 4 a 5 se neliší pouze horní úrovní tepelné izolace, ale s tím souvisí také nutnost použití rozdílného typu pojistné hydroizolace (difuzní fólie) – tzv. bezkontaktní (v případech 4 A a 5 A) a kontaktní (v případech 4 B a 5 B). Obdobně u skladeb znázorněných na obr. 6 a 7. U skladby na obr. 6 bude nutno použít kontaktní fólii, u skladby na obr. 7 bude možno použít bezkontaktní fólie.

A

B

Obr. 4: Skladba šikmé střechy s tepelnou izolací umístěnou mezi krokvemi. A – tříplášťová střecha, B – dvouplášťová střecha.

A

B

Obr. 5: Skladba šikmé střechy s tepelnou izolací umístěnou mezi krokvemi a pod krokvemi. A – tříplášťová střecha, B – dvouplášťová střecha.

Obr. 6: Skladba šikmé střechy s tepelnou izolací s tepelnou izolací umístěnou nad krokvemi.

Obr. 7: Skladba šikmé střechy s tepelnou izolací s tepelnou izolací umístěnou pod krokvemi.

Ukázky střech nad obytným (vytápěným) prostorem jsou znázorněny na obr. 8 a 9. Z tepelnětechnického hlediska je nejméně vhodné řešení, které je znázorněno na obr. 4. To proto, že krokve zde tvoří tzv. systematické tepelné mosty. U řešení, jež je znázorněno na obr. 5 sice krokve tvoří systematické tepelné mosty také, ale jejich vliv je eliminován tepelnou izolací, která je před nimi umístěna. V obou těchto případech je však nutné vliv systematických tepelných mostů vzít v úvahu v rámci tepelnětechnického posouzení. Jejich případné zanedbání je hrubou projekční chybou. To proto, že součinitel prostupu tepla v důsledku situování krokví v tepelné izolaci bývá přibližně o jednu třetinu vyšší. Jeho hodnota následně ovlivňuje další tepelnětechnické výpočty (například energetický štítek obálky budovy, výpočet tepelných ztrát, výpočet potřeby tepla na vytápění apod.). Ty by pak byly výrazně nadhodnoceny.

Dále je třeba podotknout, že skladby znázorněné na obr. 4 a 5 bývají v praxi často značně problematické z hlediska zajištění dostatečné vzduchotěsnosti. To proto, že pojistná hydroizolace bývá tvořena tenkou fólií, která někdy není ani řádně slepena ve spojích a v místech detailů není řádně provedena. V takových případech pak chladný venkovní vzduch proniká až do interiéru a může být i problém s dosažením požadované vnitřní teploty. Tato skutečnost pak může v některých případech činit podstřešní prostor neobyvatelným.

Situování krokví v tepelné izolaci má také vliv na kondenzaci vodní páry uvnitř střešního pláště.

Obr. 8: Střecha nad obytným (vytápěným) prostorem. Pohled na tepelnou izolaci.

Obr. 9: Střecha nad obytným (vytápěným) prostorem. Pohled na pojistnou hydroizolaci.

3. Příčiny vlhkostních poruch u šikmých a strmých střech

Vlhkostní poruchy u šikmých a strmých střech mohou být zapříčiněny:

1. Zatékáním srážkové vody do skladby střechy.
2. Kondenzací vodní páry na dolním (vnitřním) povrchu střechy.
3. Kondenzací vodní páry uvnitř skladby střechy.

3. 1 Zatékání srážkové vody do skladby střechy

Zatékání srážkové vody do střešní skladby a následně do interiéru může být zapříčiněno zejména:

1. V důsledku porušení funkce střešní krytiny v ploše střechy.
2. Poruchou v místech detailů (odvodňovacích žlabů, úžlabí, nároží, okapů, komínů, potrubních či kabelových prostupů apod.).
3. Překročením životnosti střešní krytiny.
4. Následkem zanedbané údržby.

Pokud je nosná konstrukce šikmé či strmé střechy tvořena dřevěným krovem, pak je při zatékání srážkové vody do střešního pláště (v důsledku poruchy střešní krytiny v ploše, nebo v v místech detailů) zasaženo nejprve dřevěné bednění či laťování. Následně pak, u okrajů střech – pozednice, vazné trámy v místech uložení na zdivu, námětky, krokve atd. V ploše střechy pak rovněž krokve, vaznice, eventuelně další prvky.

Obr. 10: Dřevomorka domácí.

Hydroizolace šikmých a strmých střech je v drtivé většině případů tvořena skládanou střešní krytinou (např. střešní pálené tašky, betonové tašky, přírodní břidlice atd.). Skládané krytiny nejsou vodotěsné – vodu pouze odvádějí. Jejich správná funkce je dána minimálním sklonem střešního pláště, který je předepsán výrobcem. Dále pak dodržením dalších požadavků, předepsaných výrobcem (způsob pokládky, přesahy jednotlivých prvků atd.).

Pokud zatékání srážkové vody do skladby střechy trvá delší dobu, pak hrozí riziko napadení dřevěných prvků některým z biologických dřevokazných škůdců (dřevokazné houby, dřevokazný hmyz, hniloba a plísně). O této problematice je podrobně pojednáno v literatuře týkající se poruch, rekonstrukcí a sanací dřevěných konstrukcí (např. v [1] až [3]).

Na obr. 10 je znázorněna jedna z nejrozšířenějších dřevokazných hub dřevomorka domácí.

3. 1. 1 Porušení funkce střešní krytiny v ploše střechy

Porušení funkce střešní krytiny v ploše střechy může být zapříčiněno například:

• mechanickým poškozením některých prvků střešní krytiny (např. pádem předmětů, prošlápnutím atd.),
• nedodržením požadovaného přesahu jednotlivých prvků krytiny,
• nedostatečnou tuhostí nosných prvků střechy (prken, latí), atd.

Příklady poruch od zatékání srážkové vody v ploše a u okraje střechy jsou znázorněny na obr. 11 až 13.

Obr. 11: Nadměrná vlhkost dřevěného bednění v ploše šikmé střechy způsobená srážkovou vodou v důsledku netěsnosti skládané střešní krytiny.

Obr. 12: Nadměrná vlhkost dřevěného bednění u okraje šikmé střechy způsobená srážkovou vodou v důsledku netěsnosti skládané střešní krytiny.

Obr. 13: Zavlhčení podhledu následkem zatékání srážkové vody.

Obr. 14: Nevhodné řešení proniku střešních rovin u šikmých střech.

Na obr. 14 je znázorněno nevhodné řešení proniku střešních rovin u šikmých střech s odvodněním mezistřeším žlabem. V místě střešního žlabu může docházet ke kumulaci srážkové vody – například v při srážkách o velké intenzitě, nebo v důsledku zanesení žlabu nečistotami (v takových případech je také problematická kontrola žlabu a jeho čištění) a následně k jejímu zatékání pod střešní krytinu, tedy do střešního pláště a do prostoru pod střechou. Stejně tak v zimním období může v místě žlabu docházet k hromadění sněhu se stejnými důsledky.

Při poruše střešní krytiny v ploše střechy může docházet k zatékání srážkové vody do podstřešního prostoru v důsledku chybějící, nebo neodborně provedené pojistné hydrozolace (viz obr. 15), nebo její neodborné opravy. (viz obr. 16).

Obr. 15: Neodborně provedená pojistná hydroizolace.

Obr. 16: Neodborně provedená oprava pojistné hydroizolace.

3. 1. 2 Poruchy v místech detailů

Detaily ve střešních pláštích šikmých střech (v místech odvodňovacích žlabů, úžlabí, nároží, okapů, komínů, potrubních či kabelových prostupů apod.) jsou velmi častým zdrojem poruch. I zdánlivě drobná porucha může během krátké doby vést k vážným následkům. A to zejména u střešních plášťů nad obytným prostorem, u kterých není možno kontrolovat stav vnitřních vrstev (zejména tepelné izolace a dřevěných prvků).

Řešení zmíněných detailů se ve většině případů neobejde bez klempířských prvků. Při jejich navrhování a provádění vycházíme z ČSN 73 3610 [8] a ze Základních pravidel pro klempířské práce [9].

Příklady nefunkčních detailů jsou znázorněny na obr. 17 až 24.

Obr. 17 a 18: Důsledky nedostatečné funkce podokapních žlabů.

Obr. 19: Důsledky nedostatečné funkce podokapních žlabů v místě úžlabí.

Obr. 20: Důsledek nefunkčního lemování komína.

Obr. 21 a 22: Důsledky nedostatečné výšky lemování.

Obr. 23: Neodborné napojení pojistné hydroizolační fólie na prostupující potrubí.

Obr. 24: Neodborné napojení pojistné hydroizolační fólie na střešní okno.

3. 1. 3 Poškození střechy v důsledku překročení předpokládané životnosti střešní krytiny

Obr. 25: Detailní pohled naskládanou střešní krytinu značného stáří.

Životnost střechy je, kromě jiného, dána také trvanlivostí střešní krytiny. Obecně je možno konstatovat, že trvanlivost skládaných krytin, které bývají používány u šikmých střech, je výrazně vyšší (u některých druhů i 100 let), než je tomu u krytin povlakových (asfaltových pásů, nebo polymerních fólií), které bývají, jež se aplikují na plochých střechách. Po uplynutí trvanlivosti střešní krytiny je třeba provést její výměnu. Někdy také kompletní rekonstrukci celé střechy, pokud degradací střešní krytiny došlo ke ztrátě její vodotěsnosti natolik, že dešťová voda zatekla na nosné prvky a následně zapříčinila jejich nadměrnou vlhkost, jejíž výsledkem je napadení dřevěných nosných prvků některým z biologických dřevokazných škůdců (např. hnilobou, některou z dřevokazných hub či dřevokazným hmyzem).

Trvanlivost střešní krytiny je také ovlivněna následujícími faktory:

1. sklonem střešní roviny,
2. kvalitou provedení,
3. pravidelnou kontrolou a údržbou.

3. 1. 4 Poškození střechy v důsledku zanedbané údržby

Obr. 26: Zanedbaná údržba střechy – střešní krytina, komínové zdivo a lemování komína.

Střešní krytiny a další příslušenství šikmých a strmých střech včetně detailů vyžadují pravidelnou kontrolu a údržbu (například výměnu poškozených prvků, nátěry klempířských výrobků apod.). Zanedbání pravidelných kontrol a tím i údržby střechy způsobuje rychlejší degradaci střešní krytiny a doplňkových prvků střechy (viz např. obr. 26). Častým důsledkem pak je zatékání srážkové vody do podstřešního prostoru.

Problémy mohou vznikat také z důvodu zanedbání čištění podokapních žlabů, které se mohou postupně zanášet nečistotami (např. listím). Nečistoty zpomalují odtok vody a mají za následek její kumulaci v podokapních žlabech. Působí pak rychlejší stárnutí žlabů. V zimním období se v místech podokapních žlabů mohou tvořit ledové valy.

Vážným problémem jsou také detaily, jejichž výplň je provedena tmelením (např. silikonovým tmelem). Takovéto detaily poměrně rychle degradují – výrazně rychleji než skládaná střešní krytina. Z tohoto důvodu je nutno v rámci pravidelné prohlídky střechy tyto detaily důkladně kontrolovat a v případě zjištěné závady neprodleně zajistit opravu.

Místa s větším nánosem nečistot slouží jako živná půda pro růst nežádoucí vegetace (tzv. náletová zeleň) – viz obr. 27 a 28.

Obr. 27: Odpadlé šablony eternitové střešní krytiny.

Obr. 28: Náletová zeleň na střeše – doklad o zanedbané údržbě.